Je to jako takový nekonečný nešvar. Stále dokola se opakuje, zas a znovu a vy se najednou cítíte úplně neschopní. Slabý jako mouchy, nespolehlivý, prostě nic dobrého. Pak začne i svědomí. Jak to, že na to kašlu. Nechápe, jak si můžu dovolit tento přístup, prostě tomu nerozumí. Sláva, říkám si, asi ještě nebudu mít klid. 

Možná by bylo lepší říci takové nekonečné divadlo mého rozumu, bludný kruh nekonečna. A upřímně, nevím jestli mi ten kruh za to stojí, jestli má celý tento "projekt" smysl. Někdy se snažit hodně, jindy naopak vůbec. prostě komedie každýn coulem. Asi by už bylo lepš se prostě rozhodnout, buď ano nebo ne, v tonhle zlata střední cesta prostě neplatí.