Kupodivu jsem znovu v Neděvdici. K tomu připojuji ještě větší kupodivu, protože jsem dokonce i připojená na internetu v Nedědici, což je snad za ta léta poprvé. A je zde ještě třetí kupodivu, mám totiž zrovna volnou chvilku.

Sotva jsme v pondělí příjeli, už je středa. Podivné, jak ten čas rychle utíká, když máte opravdu, co dělat. Abych to zase nepřeháněla, nejsem tak úplně v jednom kole, neboť se kolem mých mladých příbuzných motá další skupina ochotných a pracovitých známých. Ne že bych si stěžovala, jsem jim jenom vděčná. Spíše se tedy zapojuji do pomoci s domácností a mladým, roztomilým kocourem, který zničí všechno, co potká. A ačkoliv je opravdu nádherný, stále nemámpotřebu pořizovat si do budoucna kočičku nebo jakékoliv jiné zvíře. Postačí mi pomazlit se se zvířectvem u příbuzných. A tak to zatím všechno plyne a protéká.

Plány jsou již téměř hotové. Na tento víkend ještě razíme na chatu vyvětrat pavouky, a příští týden budu trávit zase doma. Později ještě čeká přenaplánovaná dovolená na Zakynthos, o kterém určitě taky ještě něco málo napíšu. A potom...potom už přijde jenom konec srpna a sním i očekávání, ale také strádání po významné dávce spánku a volnosti. Poté už zase budu muset být tak zodpovědná, pylná, organizovaná, střídmá, snaživá, opatrná holka, která bude vzpomínat na tuto bezstrarostnou jízdu životem a můj znovu ztracený i nalezený optimismus.

Sue